Panorama - 3/2022

Připomínka jarních svátků a zvyklostí

Březen

I když může přijít jarní únava, většinou z nedostatku světla a vitamínů, je všude kolem nás ve vzduchu cítit svěží jarní energie. Objeví se již první pupeny, poupata a následně květy sněženek v zahradách i v krajině.

12. března - Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře. V polovině března začíná nový vegetační rok, příroda ožívá a ptáci se vrací z teplých krajů. Správný hospodář si proto připravuje půdu, která je pro něho nesmírně důležitá. 

19. března - Na svatého Josefa den když jasný, hospodář čeká rok krásný. Den, kdy slaví svátek Josef, je u nás těžko přehlédnutelný. Jméno patří v Česku k těm nejčastějším, i když už ne tolik jako v minulosti. Svatý Josef byl manželem Panny Marie, a proto církev uctívá sv. Josefa coby patrona manželů, otců rodiny, vychovatelů, ale také tesařů. Jarní rovnodennost-první jarní den, kdy je noc přibližně stejně dlouhá jako den. Tento důležitý mezník, kdy je střed Slunce přímo nad rovníkem, vychází na naší polokouli na 20. nebo 21. března. 

Duben 

1. duben - Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější. První duben patří tradičně žertům a mystifikacím. Pojem apríl souvisí jak s latinským názvem pro měsíc duben, tak podle některých výkladů se slovem "aperire" ( otevírat), což znamená jarní otevírání přírody. Přináší i uvolnění a radost nad přicházejícím jarem a končící zimou. A přeneseně se také často hovoří o „ aprílovém počasí", které bývá v dubnu ještě proměnlivé a často nás dovede zaskočit. Je zvykem v tento den někoho neškodně napálit (takzvaně jej vyvést aprílem), aniž by se za to postižený měl hněvat. Je to letitý zvyk a v určité formě rozšířený po celé Evropě. V českých zemích jsou první písemné zmínky již ze 17. století. Nezapomeňte ani vy někoho nachytat. 

Velikonoce 

Pro křesťany jsou Velikonoce nejvýznamnějším svátkem. Můžeme je ale vnímat i jako svátky jara, omlazení a plodnosti, vycházející z přírodních cyklů. Už v dobách, kdy se ještě neslavily Velikonoce podle křesťanské víry, lidé vítali jaro a oslavovali nový život, novou sílu přírody. Velikonoce jsou svátky pohyblivými, každý rok je slavíme jindy. Jejich vrcholem je pro křesťany velikonoční neděle

(Boží hod), která se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoce tak připadají nejdříve na 22. března a nejpozději na 25. dubna. Jak už zaznělo, právě podle termínu Velikonoc se určují i další pohyblivé svátky. Těmi jsou na jedné straně předcházející masopust, na který pak plynule navazuje 46 dní postního období před Velikonocemi, a na straně druhé pak později letnice neboli Svatodušní svátky. 

Pašijový týden začíná Škaredou neboli Sazometnou středou, kdy se nemáte mračit a škaredit, mohlo by vám to po celý rok zůstat, praví lidová pověra.

Škaredá středa ale spíše připomíná Jidáše, který se tehdy údajně mračil na Ježíše. Sazometná se středě říkalo, protože hospodyně vymetaly saze z komínů. Pekly se tradičně ve středu, aby se mohly na Zelný čtvrtek dávat k snídani. Do Sazometné středy se také dříve důkladně uklízelo.

Zelený čtvrtek den odpuštění, očisty a připomenutí si poslední večere Páně, kdy navečer utichnou všechny zvony a rozezní se až večer na Bílou sobotu. Zvony byly v tu dobu nahrazovány různými typy řehtaček, jedním z důležitých symbolů Velikonoc. K snídani si dejte jidáše a do  jídel si přes den přidávejte hodně zeleného třeba hrášek, špenát, zelí nebo bylinkové pesto. S nikým se tento den nehádejte, pak se vám prý neshody po celý rok vyhnou obloukem a naopak peníze si k vám samy najdou cestu.

Velký pátek je den, kdy si křesťané připomínají smrt Ježíše Krista. Hlavními symboly tohoto dne jsou proto ticho, půst a rozjímání. Hospodyně by neměly prát prádlo, ani pracovat na zahradě, aby nepohnuly zemí. Lidé se dříve za rozbřezku omývali tekoucí vodou pro zdraví a krásu. Také věřili, že se v tento den otevírají poklady ukryté v podzemí. Tato starobylá pověst je popsaná v nadčasové baladě  „Poklad“ od J.K. Erbena. Pro své děti můžete připravit bojovku s hledáním pokladu.

Bílá sobota je dnem oplakávání smrti Ježíše Krista a následné radosti z jeho vzkříšení. V kostelech je přes den ticho a neslouží se mše. V noci ze soboty na neděli se koná velikonoční bohoslužba, spojená s vyzváněním zvonů a svěcením ohně, který symbolizuje obnovení života a světla. Název soboty se vykládá různě, ale zřejmě souvisí s bílým oděvem novokřtěnců. Hospodyně zadělávaly na mazance a spolu s nimi pekly i beránky. Slavnostně se nazdobil stůl. Chlapci si u potoků chystali vrbové proutí, pletli pomlázky, které zdobili stuhami a pentlemi. Děvčata chystala jako dárek pro své koledníky malovaná vajíčka. Ještě celou sobotu se však dříve dodržoval přísný půst. Například i velikonoční nádivka zvaná hlavička se tento den (původně) připravovala bez masa. Sváteční hostina s masitými pokrmy se uspořádala až večer či v noci po návratu z kostela.

Velikonoční neděle aneb Boží hod velikonoční je z křesťanského hlediska vrcholem velikonočních svátků. Na ranních mších se v kostelích žehnaly donesené mazance, beránci, vajíčka, chléb a někde i víno. Boží hod byl jeden z nejradostnějších dnů v roce. Tradiční oběd byl velmi bohatý. Jako polévka býval masový vývar, hlavní jídlo pak jehněčí nebo kůzlečí pečeně nebo malá kuřátka či holoubátka s nádivkou z jarních bylinek. Celý den je spojen s obřadním velikonočním pečivem, především mazancem. Na něm se stejně jako na chlebu dělalo a dodnes dělá znamení kříže. 

Pomlázka – její název se region od regionu lišil. V kronikách je zaznamenáno mnoho názvů: šlehačka, sekačka, karbáč, mrskůt, dynovačka a mnohé další. Každý mladý hoch kdysi musel umět hbitě uplést pomlázku  z  6 – 12 proutků. Do pomlázky se zaplétaly stuhy a na Velikonoční pondělí jimi chlapci šlehali děvčata. Děvčata se vyšlehání neobávala, dobře věděla, že aby byla po celý rok zdravá a veselá, je potřeba tento zvyk podstoupit.

Velikonoční pondělí, zvané také Červené, je spojeno s očekávanou koledou, pomlázkou. Bez pomlázky, která je dnes hlavním symbolem Velikonoc, bychom si jarní svátky už neuměli představit. Původním smyslem velikonoční koledy je skrze čerstvé proutky, které jsou plné mízy a spletené do pomlázky díky mužské síle a zručnosti, omladit ženské tělo. Děvčata tak symbolicky přebírají sílu a ohebnost proutku, z něhož byla pomlázka upletena. Za vyšlehání pomlázkou, a tedy „pomlazení“, dostávají chlapci od děvčat malovaná vajíčka. A dříve tomu bylo dokonce tak, že ten chlapec, do kterého byla dívka opravdu zamilovaná, dostával od své milé vajíčko obarvené na červeno.

22. dubna – Den Země. S myšlenkou zařadit tento den mezi mezinárodní svátky se začalo uvažovat na konci šedesátých let 20. století.  Jedná se o největší mezinárodní svátek, který si připomíná více než 193 zemí. Připomíná nám, že bychom měli myslet na ekologii a uvědomit si dopad lidské činnosti na životní prostředí, bez ohledu na naši národnost či politické a náboženské vyznání. Asi nejvíce prospějeme svému bydlišti, když vyrazíme do okolí a pokusíme se ho očistit od nečistot, které se bohužel najdou všude, ať už na chodníku, u cesty, v křoví nebo u potoka.

24. duben – Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Svatý Jiří vstává, zemi odmykává. Tento svátek je spojován s koncem zimy a začátkem nového vegetačního cyklu. Podle známé pověry se v tento den otevírala země a z ní vylézali „hadi a štíři“. Dokonce se tradovalo, že voda ve studních je právě tehdy otrávená jedem z probouzejících se hadů, a proto bylo zakázáni ji v daný den pít. Naopak v zimním období a až do svatého Jiří se živočichové za jedovaté nepovažovali. Zato se ale lidé měli poprvé vykoupat v potoce: taková jarní koupel měla přinést zdraví a sílu do celého roku. Čtyřlístek nalezený právě na svatého Jiří má magickou moc. Ostatně jak praví další pranostika : „ Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři“. Kdysi se věřilo, že čtyřlístek nalezený právě v tento den nosí svému nálezci štěstí.

30 dubna – Filipojakubská noc , u nás s názvem pálení čarodějnic, je oblíbeným svátkem u nás i v jiných částech Evropy.  Lidé věřili tomu, že v tento den létají na košťatech čarodějnice, slétávají se na kopcích a vykonávají všelijaké nečisté praktiky. V současné době pořádají čarodějnice obce či různá sdružení, zapalují se ohně, všude je dostatek jídla a hlavně pití.

Příprava májky – májka je symbolem lásky a mládí. Staví se z kmene oloupaného jehličnatého stromu, zbaveného spodních větví, nebo se ozdobí očištěný kmen, na který se navrch přikovala břízka. Zelený vršek se zdobí pentlemi, stužkami, fáborky, na Moravě i klobáskami a zavěšenými láhvemi s pitím. Velké společné májky se staví dodnes v mnoha vesnicích. Pod obecní májkou hrávala kapela, tančilo se, lidé se setkávali. Chlapci z okolních vesnic se baví krádeží máje. Proto se májka ostražitě hlídá. Pokud o májku vesnice přišla, byla to velká ostuda.

Dívky dostávaly před dům jako dárek svoji vlastní malou májku z břízy. Mládenec dával postavením májky veřejně najevo, že si na děvče myslí. Pokud měl o vyvolenou zájem i jiný nápadník, musel první májku zničit a postavit na její místo svou vlastní. Nezadaným děvčatům stavěli májky bratři nebo sousedé.

Květen

Oslavuje bezstarostné mládí, je ověnčený květy a přirozenou krásou. Je to čas veselosti, radosti i přemíry energie. 

1. května – Svátek práce je státní svátkem naší republiky. Svátek práce obvykle oslavují komunisté na Letenské pláni, v dobách socialismu se konaly povinné průvodu škol, zaměstnanců podniků ve městě, sportovců a místních organizací.  Svátek se ale slavil již od roku 1890 na paměť dělníků v USA, kteří bojovali za osmihodinovou pracovní dobu.

Políbení pod třešní – každá žena by měla být políbena pod rozkvetlou třešní, aby byla krásná po celý další rok. Podle jiných výkladů jí polibek dával sílu, aby následující rok neuschla. Polibek byl v dřívějších dobách považován za velmi intimní, a proto byla-li dívka od svého milého políbena, předznamenával polibek blížící se svatbu. 

8. května – Den vítězství. V tento den, který je také státním svátkem České republiky, a proto bývá volno, slavíme konec druhé světové války. Je připomínkou a památkou mnoha lidí, kteří položili svůj život za ostatní. Představitelé měst a vesnic obvykle kladou věnce k pomníkům a hrobům.

16. května – Svatý Jan Nepomucký. Světec a mučedník Jan Nepomucký se stal symbolem českého baroka. Podle legendy byl mučen a svržen z Karlova mostu za to, že odmítl porušit zpovědní tajemství královny Žofie. Byl patronem kněží, zpovědníků, mlynářů, vorařů, lodníků, nemocných a zmrzačených, ochráncem proti povodním i suchu, utonutí, moru a pomluvám.  U nás ve Slatině je na tento svátek slavena „malá“ pouť, neboť naše kaplička je zasvěcena právě Janu Nepomuckému. 

Den matek – Druhou neděli v máji, matičky svátek mají. Druhá květnová neděle se slaví po celém světě, ale v různou dobu. U nás jsme převzali model z USA a Den matek si připomínáme druhou květnovou neděli. Tímto svátkem svět upozorňuje na to, jak důležitou úlohu hrají ženy v našem životě. Oslavuje se a vzdává se hold mateřství. U nás se tento svátek poprvé slavil roku 1923. Jeho hlavní propagátorkou se stala dcera Tomáše Garrigua Masaryka Alice, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže. Právě ona bojovala za zlepšení sociální situace a vzdělání žen. Den matek je příležitost poděkovat drobným dárečkem maminkám za to, jak jsou pro nás nepostradatelné. Určitě najdeme něco, za co můžete být své mamince vděční, v první řadě za život. Často docházíme k poznání, že všechno, co nás v mládí na chování naší matky tak štvalo (třeba že nás honila z postele), děláme nakonec také, a dokonce s láskou. Obvykle rebelujeme až do doby, než máme vlastní děti.

Červen

Den dětí 1. června se oficiálně slaví od roku 1950. Ale historie tohoto svátku je starší. První návrh byl podán roku 1920 během Turecké války o nezávislost. V roce 1925 na „Světové konferenci pro blaho dětí“ bylo poprvé doporučeno slavit Den dětí po celém světě. Až v roce 1949 Mezinárodní demokratická federace žen vyhlásila tento datum „Dnem pro ochranu dětí“. O rok později převzala většin států celého světa tento den oficiálně a přejmenovala ho na Mezinárodní den dětí. Tento původní smysl svátku dětí bohužel dost překryly současné konzumní oslavy. Bylo by proto dobré si původní a podstatný smysl tohoto dne připomenou a zamyslet se, kde je potřeba a možné děti chránit a podporovat. Podívat se, jak žijí jiné děti u nás i ve světě, a zamyslet se, jak bychom mohli alespoň některým z nich pomoci, třeba adopcí na dálku. 

8. června – Svatý Medard. Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat. Svatý Medard byl na přelomu 5.a 6. století franckým biskupem, který proslul svou dobrotou a péčí o chudé. V souvislosti s Medardovou kápí se traduje legenda z jeho dětství. Jako malého chlapce ho v polích zastihla bouře. Před promoknutím ho však ochránil velký orel, který se náhle objevil na obloze a roztáhl nad ním svá široká křídla. Medardův svátek vychází na období, které bylo vždy zásadní pro další sklizeň. A obdobně jako v květnu na „zmrzlé muže“ (kdy pravidelně přichází studenější počasí), okolo Medarda do Evropy často proniká chladnější a vlhčí oceánský vzduch.  Lidé měli po dlouhé generace vysledováno, že tehdy často přicházejí deště. Ty mohly způsobit povodně, ničit zaseté plodiny, ale i znemožnit dosušení sena, první důležitou úrodu v roce. Svatý Medard se tedy stal jedním z významných patronů počasí, lidí se k němu obraceli s prosbou o zachování úrody, ochranu senoseče a vinic. Kromě toho býval spojován i se zajištěním zdraví.

Den otců 3. červnová neděle. Nejenom maminky mají v kalendáři svůj svátek, ale i tatínkové si přijdou na své, a to  v červnu. Oslavte Den otců, ať tatínek také ví, jak ho máte rádi, jak si ho vážíte. První oslava Dne otců se konala v Americe roku 1910, v den narozenin otce Sonory Smart Doddové, která chtěla tatínkovi poděkovat, jak se o ni a její čtyři sourozence po smrti maminky dobře staral. Tato oslava byla ryze soukromá, ale popularita tohoto svátku se šířila, až se v roce 1966 stala třetí neděle v červnu oficiálním Dnem otců.

Zpracovala: Marie Šolcová