Slatinské grunty a chalupy v roce 1732

Období první třetiny 18. století, zdá se, že bylo zlomové v používání stavebních materiálů dřevo – kámen. Všech deset gruntů či selských usedlostí mělo stejnou skladbu obytného stavení: do velké sednice, která byla vždy ve šťítě, se vcházelo síní (předsíň), či „domem“, na protilehlé straně byla komora, proti síni byla „čerá“ kuchyně. Na obytnou část většinou navazovala „maštal“ (stáj pro skot a koně), na protilehlé straně dvora stál chlév pro ovce, vepřový dobytek, drůbež, kolna, v zadním traktu dvora, pokud možná co nejdále stála stodola. Ve slatinské gruntovní knize je roku 1732 zapsáno 10 gruntů: Kopáčkovský, Dvořákovský, Krůtovský, Vaněčkovský, Rodinovský, Vyšohradovský, Zíkovský (neb řehnovský), Hejtmánkovský, Fialovský, Smetanovský. Dále pak 9 chalup: Stochlebovská, Křížovská, Sahanovská, Novákovská, Šimůnkovská, Slonovská, Strakovská, Jankovská a Adámkovská.
V roce 1732 převažovaly ve Slatině ještě dřevěné stavby. Dřevěné sednice měly všechny grunty a chalupy kromě gruntů Dvořákovského a Fialovského. Síně („dům“), kudy se vcházelo, byly dřevěné u gruntů Krůtovského, Rodinovského a Hejtmánkovského, ostatní byly kamenné. Stejně tomu bylo i u komor. Maštale byly všechny kamenné, stodoly a kolny všechny dřevěné. Sýpku měly jen grunty Krůtovský, Vaněčkovský a Smetanovský (kamenné), ostatní sedláci ukládali obilí do komor, sklepy měly jen grunty Krůtovský, Vaněčkovský a Smetanovský. Všechny dvory byly ohrazené kamennými zdmi a je též uvedeno, že krytina (došky) byla na všech stavbách v dobrém stavu.
Co se týče chalupníků, nebylo u jejich chalup žádných rozdílů. Dispozice jejich domů byla: sednice, síň, kuchyně, komora a z hospodářských staveb měli jen malý chlév a maloou stodolu, vesměs přiléhající k obytné části. Stvby chalupníků nebyly ohrazeny a všechny budovy, jak obytné, tak hospodářské byly jen dřevěné.
Z toho vyplývá, že ráz vesnice byl následující: Z celkem 19 sednic bylo 17 dřevěných, z 19 síní („domů“ či předsíní) bylo 12 dřevěných, z 19 kuchyní 10 dřevěných (dvůr Hejtmánkovský měl dvě komory), 9 maštalí bylo jen kamenných, ze 16 chlévů bylo 11 dřevěných, 16 stodol bylo jen dřevěných, 6 kolen rovněž jen dřevěných, 2 kamené sýpky a 3 kamenné sklepy. Ráz vesnice byl tudíž převážně dřevěný.
Václav Ferdiand Kunáš násilným aktem sloučil v roce 1731 obě poloviny Slatiny v jeden celek. Postupem času byl ale Křítkovský grunt znovu obnoven a nově vystavěn. Pole, která byla roztříštěna mezi chalupníky a domkáře, byla k němu částečně navrácena. Dvořákovský grunt byl později rozdělen mezi pět chalupníků. Je trochu překvapivé, že Kunáš své poddané robotou tak nezatížil. Zatímco na jiných panstvích museli sedláci robotovat 3 dny v týdnu potažní roboty, ve Slatině to bylo 1 a půl dne s párem volů.
Kunášové byli velcí mecenáši církevních staveb ve svém oklí. Např. v roce 1709 sirotci po zemřelém otci Václavu Lvu darovali kadovskému kostelu stříbrný kalich, různé ornáty a jiné věci. Václav Ferdinand Kunáš nechal na svůj náklad postavit v chanovickém kostele boční oltář sv. Václava, vdova po něm Ana Františka nadala různými předměty kostely v Kadově a Záboří.
Po smrti Václava Ferdinanda Kunáše se v roce 1736 Slatiny ujala jeho pozůstalá manželka Ana Františka a po zletilosti jej předala svým synům Janu Josefovi a Janu Arnoštovi. V době úmrtí otce bylo Josefovi pět a a Arnoštovi dva roky, zletilí byli v 21 letech, statek tudíž přebírali okolo roku 1755. Dne 8. listopadu 1762 prodali Kunášové se souhlasem své matky statek Slatinu za 21 000 zlatých a 100 kusů dukátů „klíčného“ hraběti Janu Sweerts-Sporkovi, pánu na Lnářích, který ji připojil ke svému velkému lnářskému dominiu. Lnářské dominium čítalo 34 vesnic s 577 usedlostmi a 13 vrchnostenskými dvory. Panství mělo celkem 16 464 strychů půdy a roční příjem od poddaných činil z berní a platů 16 892 zlatých. Panství proslulo i svými 365 rybníky. Říkalo se, že každý den mohl být loven jeden rybník.
My se nyní vrátíme na sídlo rytířů Kunášů ve Slatině. V souvislosti se křtem jeho pěti posledních dětí, křtěných již ve slatinské kapli sv. Václava, jsme se zmínili, že okolo roku 1724 si Ferdinand Kunáš postavil nové panské sídlo. V Liber memobiliarum parochia Cadovensis (pamětní kniha fary kadovské) se nám dochoval velice cenný popis tohoto sídla.

1. Výklad názvu Slatina a počátky jejího osídlení
2. Slatina jako biskupský statek v majetku kláštera sv. Jiří
3. Slatina v držbě erbovních rodů
4. Kunášové z Machovic
5. Gruntovní kniha Slatiny z roku 1732
6. Slatinské grunty a chalupy v roce 1732
7. Slatinský zámeček
8. Slatinský panský dvůr
9. Slatina jako součást lnářského panství
10. Robotní povinnnosti slatinských poddaných v roce 1762
11. Slatina jako součást chanovického panství