Slatina jako biskupský statek v majetku kláštera sv. Jiří

Ves Slatina je v písemných pramenech (Profous – Svoboda, Místní jména v Čechách, Praha 1957) uváděna prvně v roce 1284.

Ing. Vladimír Klečka, CSc., na základě dlouhodobého bádání posunul historii Slatiny do období daleko staršího. Ve své práci uvádí, že Slatina byla založena v druhé polovině 12. století. Patří s několika dalšími vesnicemi mezi nejstarší v okolí. Například: ves na Hradišti – dříve Na Gradišti (u Kasejovic), ves Pole – dříve Na Poli, ves Záboří, Bratronice, Slivonice, Pačejov a jiné. Jednalo se o dřívější rozptýlené slovanské osady, jejichž středisky byla slovanská opevněná hradiště Na Hradišti u Kasejovic a Na Práchni u Horažďovic. Velkým zásahem do vývoje raně středověké vsi ve Slatině bylo vybudování malého církevního dvora kolem roku 1220 a postavení kostela zasvěceného sv. Václavu klášterem sv. Jiří na Pražském hradě.

Kostel sv. Jiří na Pražském hradě založil těsně před svou smrtí v roce 921 český kníže Vratislav I. Asi v letech 974 – 976 vykonala diplomatickou cestu do Říma Mlada, sestra knížete Boleslava II.. Přivezla odtud papežův souhlas k založení biskupství a ke vzniku prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách, který řídila jako abatyše. Kostel sv. Jiří se stal konventním chrámem a používal jej nový sbor benediktinek. Kostel i klášter prošly četnými stavebními úpravami, které jsou zejména spjaty s vládou Karla IV. Císařským dekretem z roku 1782 byl klášter zrušen a sloužil různým účelům. V druhé polovině 20. století byly zahájeny rozsáhlé archeologické výzkumy a provedeny rekonstrukce, které nám dnes přibližují jeho významnou minulost. Areál kláštera slouží dnes potřebám Národní galerie.

Tento klášter založil a vlastnil v této oblasti sedm dvorů – církevních statků. Český král Přemysl Otakar I. Potvrdil vlastnické právo svatojiřskému klášteru u církevního dvora Pačejov a Pole v roce 1227 a u Slatiny, Záboří, Bratronic a Slivonic v roce 1228. Svatojiřský klášter vlastnil dvůr ve Slatině a v Poli celkem 56 let, do roku 1284, kdy biskup Tobiáš je prodal za 170 hřiven stříbra panu Bohuslavovi, purkrabímu na hradě Zvíkov. Ostatní své statky v okolí prodal svatojiřský klášter až v roce 1305, a to: Hradiště, Bratronice, Záboří a Slivonice. Vesměs z nich vznikly vladycké statky. V době prodeje v roce 1284 měl slatinský církevní statek již tři lány pozemků, tj. asi 52 hektary. Součástí panství hradu Zvíkova byla Slatina do roku 1303.

Z období uváděné existence církevního statku se nám nezachovaly žádné stavební pozůstatky ani archeologické nálezy. Průzkum v místech předpokládaného dvorce nebyl prováděn. Přesto existuje jeden velmi zajímavý nález, který by mohl mít na toto období vazbu. V roce 1922 při transportu těžké parní lokomobily se před vjezdem do stodoly propadla zadní část transportovaného stroje do zemní prohlubiny. Po vyproštění lokomobily bylo zjištěno, že se v uvedeném místě nachází pravděpodobně podzemní prostor nebo chodba, jejíž vrcholovou klenbu stroj prolomil. Z časových důvodů - probíhajícího výmlatu obilí – byl otvor zasypán. Existence tohoto podzemního prostoru byla potvrzena v roce 1958, kdy pracovníci JZD Slatina prováděli přístavbu stávající stáje (bývalé konírny). Při výkopu základových pásů byl tento podzemní prostor otevřen, bohužel ani tentokrát nebyl nález ohlášen k odbornému posouzení. Provedené měření pomocí virgule ukazuje na existenci většího podzemního prostoru, který by s nějakou středověkou stavbou mohl souviset.

1. Výklad názvu Slatina a počátky jejího osídlení
2. Slatina jako biskupský statek v majetku kláštera sv. Jiří
3. Slatina v držbě erbovních rodů
4. Kunášové z Machovic
5. Gruntovní kniha Slatiny z roku 1732
6. Slatinské grunty a chalupy v roce 1732
7. Slatinský zámeček
8. Slatinský panský dvůr
9. Slatina jako součást lnářského panství
10. Robotní povinnnosti slatinských poddaných v roce 1762
11. Slatina jako součást chanovického panství