Slatina v držbě erbovních rodů

Páni Nebřehovičtí z Nebřehovic.

V roce 1303 koupili Slatinu páni z Nebřehovic u Strakonic. Tento rod je v Čechách zmiňován prvně v roce 1253, kdy držitelem vsi Nebřehovice je uváděn Petr z Nebřehovic, služebník Bavora ze Strakonic. Nebřehovičtí drželi tamní ves s tvrzí a dvorem poplužním až do roku 1517, kdy je prodali Janovi z Rožmberka. Je zajímavé, že v tomto roce prodávají též Slatinu. Ve svém erbu měli dva klíče, stejně jako příbuzné rody z Pole, z Tažovic a z Hoštic. Z období, kdy ves Slatinu drželi, je zajímavý zápis v Liber memobiliarum, neboli Pamětní knihy města Horažďovic. Horažďovice pro svoji vysokou úroveň městské soudní pravomoci vykonávaly ji i pro široké okolí, např. i pro Strakonice. Zápis z roku 1454 se týká smlouvy na rybník Slatinu (Později zvaný Velký rybník) a uvádíme jej v upravený a ve zkráceném znění.

Urozený panoš Bohuslav z Lukavice a z Kadova a vdova Barbora po zemřelém Brukovi z Nebřehovic uzavřeli smlouvu na rybník Slatinu. Každý z nich byl držitelem jedné polovice rybníka, což paní Barbora prokázala „… listem pergamenovým s pečetěmi na provazcích přivěšenými …“. Smlouva obsahovala následující ustanovení (zjednodušený výtah smlouvy):

Tento zápis je jedním z nejstarších dokladů potvrzujících existenci rybníka v tomto regionu. Svoji výměrou více jak 12 ha byl rybník Latinský velký, jak byl později v písemnostech statku Slatina nazýván, největším rybníkem v okolí. Při troše představivosti musel v době své existence být na Slatinu, zrcadlící se v hladině tohoto rybníka, jistě zajímavý pohled.

Období 203 let kdy Nebřehovičtí Slatinu drželi, bylo narušeno jen krátkou vlastnickou episodou v letech 1426 – 1436, kdy ji vlastnil Oldřích Kočka, držitel dvora a tvrze Družetice. V 16. století byla Slatina rozdělena na dvě polovice, z nichž každá měla své samotné držitele. Jednu část drželi Oselští z Oselen a druhou Záborští z Brloha.

Slatina rozdělena na dvě části

V roce 1517 koupil Slatinu Jindřich Oselecký z Dlouhé Vsi. Páni Oselečtí z Dlouhé Vsi patřili k jedné již poměrně rozvětvené odnoži rodu Dlouhoveských (Chanovští, Kraselovští, Častolárové). V roce 1543 nechal Petr Oselecký, syn Jindřicha, zapsat do desek zemských mimo jiný majetek i Slatinu. Po jeho smrti v roce 1578 se dědičkou rozsáhlého panství stala Petrova manželka Nabka, která majetek rozdělila svým třem dcerám. Oselce a Slatinu dostala dcera Markéta provdaná za Jana Kokořovce z Kokořova. Měli čtyři syny a tři dcery, jimž byl rodový majetek rozdělen. Oselce s Kotouní a Slatinou dostal Jan Vilém, který se oženil s Evou Kateřinou Markvartovou z Hrádku. Po smrti svého manžela prodala v roce 1671 Eva Kateřina společně se svým synem Divišem celý společný majetek. V další, nám neznámé době se tato část Slatiny dostala k záduší horažďovického špitálu, při němž zůstala až do roku 1731, kdy ji držitel druhé slatinské polovice Kunáš z Machovi násilně připojil ke svému majetku (o tomto ve stati o rodu Kunášů z Machovic).

Podle berní ruly, prvního soupisu poddanské půdy a usedlostí provedeném v Českém království v roce 1654, patřila první část Slatiny městu Horažďovice. Tato část měla tyto poddané:

• Sedláci: Blažej Krůta (21 strychů půdy), Matěj Dvořák (21 strychů), Martin Vaněček (21 strychů), Jan Skřítek (30 strychů)
• Chalupníci: Ondřej Vyšehrad (10 strychů)
• Zahradníci: Lidmila Skřítková (2 věrtele), Václav Srub (1 strych)
• Tito hospodáři hospodařili na celkem 103 strychách pozemků a chovali 7 koní, 12 volů, 17 krav, 16 jalovic, 43 ovcí a 16 sviní

Druhá část Slatiny

Druhá část patřila Zábořským z Brloha. Tento starý český rod se připomíná již v roce 1318 na tvrzi Dobev u Písku. Jedna z větví rodu držela Záboří a Kadov, které spolu se Slatinou (její částí) nechal Bušek Zábořský v roce 1543 zapsat do desek zemských. Jeden z jeho synů, Alexandr, držel Slatinu do roku 1620, kdy zemřel. S manželkou Annou Vambereckou z Rohatec měl syny Alexandra, Václava a Kryštofa. Alexandr, který při dělení dědictví obdržel latinský statek s částí vesnice, se psal Alexandr Václav z Brloha seděním na Slatině. Tento predikát nasvědčuje, že si zde postavil nějaké panské sídlo. (Hille uvádí tvrz.) Na Slatině „seděl“ do roku 1677, kdy ji prodal a usadil se na tvrzi v Kozlově. Zajímavý je i matriční zápis: „Dne 10. Decembris 1667 potvrzuje v stav manželský Pan Alexandr Václav Zábořský z Brloha a na Slatině s Urozenou Pannou Ludmilou Strojetickou ze Strojetic.“ Svědky svatby v chrámu Páně sv. Václava v Kadově byli: urozený a statečný rytíř Markvart Strojetický ze Strojetic, Mikuláš Bořek Řepický z Řepice, Jiří Strojetický ze Strojetic a na Řezanicích a Urozená panna Anna Řepická. To, že se tato významná svatba konala v kadovském kostele, svědčí o tom, že se následný svatební hodokvas musel konat na slatinském panském sídle. Existenci tohoto latinského sídla potvrzují i další dva zápisy: „Dne 3. Juni 1677 usnula v Pánu Alena Strojetická ze Strojetic z Přebudova, zůstávající ve Slatině a roku 1681 zemřela Maxmiliána Strojetická ze Strojetic a na Slatině“.

V roce 1654, kdy Alexandr Zábořský z Brloha držel Slatinu, proběhl v Českém království soupis poddanské půdy, tzv. berní rula. Kromě půdy byla do berní ruly zapsána zvířata a chované potahy. Poddaní byli zařazeni do třech kategorií: sedláci, chalupníci a zahradníci, čili domkáři.

Ke statku Alexandra Zábořského patřili tito poddaní:

• Sedláci: Jiřík Sahan (21 strychů), Jiřík Řehna (21 strychů), Matouš Řehna (21 strychů), Jiřík Fijala (21 strychů), Václav Smetana (21 strychů),
• Chalupníci: Matěj Slon (9 strychů), Adam Slon (9 strychů), Jiřík Záveský (9 strychů),
• Zahradníci: Václav Němec, Jiřík Pštros a Anna Krejčová, kteří byli bez půdy, a Štěpán Švec se 3 strychy.

Celkem obdělávali 150 strychů orné půdy a chovali 21 volů, 19 krav, 18 jalovic a 10 sviní. Novým pánem této části Slatiny se v roce 1677 stal Jan Kavka ze Svárova a manželkou Ludmilou rozenou Římanskou. Zakrátko nato, v roce 1680, byla Slatina v držení Adama Oppla. Po jeho smrti prodala roku 1688 vdova Afra Voršila Opplová rozená z Videršperka statek latinský svému zeti Václavu Ferdinandu Kunáši z Machovi. Rod Kunášů se významně zapsal do dějin Slatiny, proto si o něm povíme více.

1. Výklad názvu Slatina a počátky jejího osídlení
2. Slatina jako biskupský statek v majetku kláštera sv. Jiří
3. Slatina v držbě erbovních rodů
4. Kunášové z Machovic
5. Gruntovní kniha Slatiny z roku 1732
6. Slatinské grunty a chalupy v roce 1732
7. Slatinský zámeček
8. Slatinský panský dvůr
9. Slatina jako součást lnářského panství
10. Robotní povinnnosti slatinských poddaných v roce 1762
11. Slatina jako součást chanovického panství