Robotní povinnosti slatinských poddaných v roce 1762

Dle urbáře platili sedláci dohromady 15 zlatých a 5 krejcarů gruntovní daně. Kromě toho musel každý sedlák vykonat týdně 1 a 1/2 dne tzv. potažní roboty, tj. Pracovat s jedním párem volů a kromě toho za rok odpracovat 6 dnů „pěší“ čili ruční roboty. Dále ještě musel sepříst tři „obláčky“ lnu nebo místo toho zaplatit 21 krejcarů.
Chalupníci museli v době od sv. Jiří do sv. Václava vykonávat 6 dní ruční roboty (kromě nedělí a svátků) a sepříst šest obláčků lnu.
Roční činži platil šenkýř 15 zlatých, mlynář 15 zlatých a kovář 6 zlatých.
Židé, kterých žilo ve Slatině 14 rodin, platili dohromady 85 zlatých ročně. Žid, který vedl v obci solní obchod, platil z každé prodané prostice (= 56 kg) 45 krejcarů.
Kromě toho poddaní odváděli faráři desátky v obilí a platby ze „železných krav“, učiteli odvádělo 13 sedláků tzv. posnopné, celkem 30 snopů žita.

Po Janu Františku Christianovi hraběti Sweerts-Sporkovi zdědil lnářské panství spolu i se Slatinou jeho syn Josef, který ale 6. ledna 1802 zemřel. Za nezletilé děti spravoval panství jménem dědiců Jan Prokop Hartmann, hrabě z Karlštejna, a to až do sv. Vojtěcha roku 1803, neboť toho dne koupil panství Leopold hrabě Thun, sekularizovaný kníže pasovský za 1 350 000 zlatých rýnských.  Hrabě Thun držel panství pouhý rok. Nelíbilo se mu mezi Čechy. Proto 27. srpna 1804 prodal celé panství za 1 580 000 zlatých a 4 000 zlatých klíčného svobodnému pánu Janu Františku Luncknerovi z Lutzewircku. Ten si podržel celé panství kromě Slatiny kterou 20. února 1811 prodal za 21 000 zlatých a 1 000 zlatých klíčného plzeňskému měšťanu Franzi Becherovi.

1. Výklad názvu Slatina a počátky jejího osídlení
2. Slatina jako biskupský statek v majetku kláštera sv. Jiří
3. Slatina v držbě erbovních rodů
4. Kunášové z Machovic
5. Gruntovní kniha Slatiny z roku 1732
6. Slatinské grunty a chalupy v roce 1732
7. Slatinský zámeček
8. Slatinský panský dvůr
9. Slatina jako součást lnářského panství
10. Robotní povinnnosti slatinských poddaných v roce 1762
11. Slatina jako součást chanovického panství