Panský dvůr

Jak před velkým požárem v roce 1883, který zničil celý „starý dvůr“, původní panský dvůr vypadal, citujeme opět z pamětní knihy fary kadovské. Popis dvora je z roku 1762, tedy z posledních let kunášovské držby. Ve dvoře byla ratejna, v níž bydleli kočové, voláci, kraváci, pasáci, děvečky, čili stálí zaměstnanci dvora. Z hospodářských  budov zde stála koňská a kravská maštal s mléčným sklepem, stodoly k uskladění svezeného obilí a kolny na vozy a nářadí. Na ovčíně byla po zrušení kaple sv. Václava zřízena malá věžička, na které byl umístěn zvon sejmutý z kaple. Zvonívalo se s ním ráno, v poledne a večer. Velká kamenná sýpka měla přízemí a dvě patra, na která se ukládalo vymlácené obilí. Sviňské chlévy stály blízko u vjezdových vrat a vedly do nich čtvery dveře. Dvůr byl hrazený kamennými zdmi a vedly do něho tři vjezdy, z toho jeden na velký přilehlý sad s více než 500 ovocnými stromy, při sadu byla velká zeleninová zahrada a u záměčku malá zahrádka.
V roce 1762 bylo chováno 27 kusů hovězího dobytka, z toho 14 krav, 4 páry volů, 80 ovcí a 15 kusů sviňského dobytka. Celkem se osévalo 270 strychů orných polí, z toho 5 strychů pšenicí, 65 strychů žitem a 200 strychů jarním obilím, hrachem a čočkou. Z luk se sklízelo 44 for sena. Ke dvoru patřilo 72 strychů lesních ploch a lesů.
Nedílnou součástí provozu každého panského dvora bylo i rybniční hospodářství. Chov ryb patřil až do poloviny 19. století k velmi výnosným hospodářským aktivitám. Po tomto období , kdy cena ryb rychle klesala, bylo velké množství rybníků přeměněno na louky, které skýtaly dostatek píce pro nastupující a ekonomicky výhodnější chov ovcí.
Po požáru v roce 1883 byl slatinský dvůr znovu znovu vystavěn, přičemž velká část hospodářských stavení pro dobytek, stodoly a kolny byly postaveny na základech vyhořelých staveb. Zrušena byla budova bývalého zámečku, která léta již sloužila jako sýpka, a stará sýpka s „lochem“ (podzemní sklep), která stála vpravo u dnešního vjezdu do dvora. Nové budovy dvora byly postaveny podle plánů Josefa Káby. Plzeňského stavitele, kterého Eduard rytíř Daubek, vlastník chanovického panství  (ke kterému Slatina příslušela) ke stavbě přizval. Stavební podoba dvora zůstala v základních rysech zachována dodnes. Jen různé přístavby a drobné přestavby, které v pozdějších letech, kdy se dvůr na základě pozemnkové reformy dostal do soukromého vlastnictví a později do užívání JZD Slatina, pozměnily jeho tvář.
Jestliže dnes vstoupíme do areálu tohoto dvora a při trochu představivosti se na tyto krásné staré budovy zadíváme a představíme si je s cihlovou-bílo-okrovou fasádou, kterou bývaly „oděny“, máme před sebou krásu vrcholného baroka kdysi výstavného slatinského panského dvora.

1. Výklad názvu Slatina a počátky jejího osídlení
2. Slatina jako biskupský statek v majetku kláštera sv. Jiří
3. Slatina v držbě erbovních rodů
4. Kunášové z Machovic
5. Gruntovní kniha Slatiny z roku 1732
6. Slatinské grunty a chalupy v roce 1732
7. Slatinský zámeček
8. Slatinský panský dvůr
9. Slatina jako součást lnářského panství
10. Robotní povinnnosti slatinských poddaných v roce 1762
11. Slatina jako součást chanovického panství