Kunášové z Machovic

Kunášové z Machovic jsou starým českým vladyckým rodem, který pocházel z tvrze Machovice u Hluboké nad Vltavou. V erbu děleném pruhem byly nahoře dvě a dole jedna lilie, v klenotu poprsí muže s kloboukem a péry. Historie tohoto rodu je velice bohatá. Koncem 14. století získali bratří Vyšata a Buzek od krále Václava IV. Ves Chřenovice. Členové rodu v dalších desetiletích drželi několik vesnic v jižních Čechách. Na počátku 16. století se rozdělili do dvou větví. Josefem Kunášem, který v polovině 19. století vlastnil Mešetice, vymřel poslední člen rodu.

Václav Lev Kunáš, syn Viléma Kunáše a jeho manželky Krystýny Marie z Branišova, držel kromě Chřenovic i statek Dlouhou Ves (1679 – 1687). Oba statky prodal a roku 1688 si od své tchyně Afry Voršily Opálové z Vidšperka koupil slatinský stateček pozůstávající z tvrze, poplužního dvora a části vesnice. Václav Lev Kunáš se na malém vladyckém sídle, které lze těžko tvrzí nazývat, usadil. Dokladem toho je i několik dětí, které mu zde jeho manželka Helena Majdalena rozená Kalenicová z Kalenic povila a které byly pokřtěny v zábořském kostele (kadovská fara nebyla v té době farářem osazena):

• Václav Ferdinand Šebestián – křtěný 23. ledna 1691
• Zuzana Antonie – křtěná 5.9.1692
• Anna Polyxena – křtěná 1693
• Ludmila – 1695
• František Augustin – 1698 (vystudoval jezuitské gymnázium v Březnici a nějaký čas byl držitelem Slatiny)
• Jan Vilém

Dne 29. března 1698 rytíř Václav Lev Kunáš z Machovic, pán na Slatině, zemřel a byl slavnostně pochován v kadovském kostele. Jeho manželka Helena zemřela 27. července 1709 ve věku 52 let a byla pochována též v Kadově. Kromě nich je zde pochován i František Augustin, který po smrti svého otce Lva Kunáše krátký čas latinský statek vedl. Po matčině smrti se dědicem slatinského statku stal v roce 1712 prvorozený syn Václav Ferdinand Kunáš. Ten se oženil s Annou Františkou Vojetickou z Nové Vsi a měli spolu deset dětí. Zajímavostí je, že posledních pět bylo již pokřtěno v kapli sv. Václava ve latinském sídle.

Prvních pět dětí bylo pokřtěno vesměs v zábořském kostele, jedno dítě pokřtil zábořský farář Sommer v Kadově:

• Marie Anna Helena Kateřina se narodila 21. května 1717, křtěna v Kadově, zemřela už 20. srpna 1717,
• Marie Josefa Kateřina Johanka se narodila 23. června 1717, zemřela 23. dubna 1719 ve stáří dvou let,
• Marie Anna Laurentia Barbora Josefa se narodila 6. srpna 1718, v roce 1742 se provdala za Jana Antonína Möllera z Klatov,
• Jan Karel František Václav se narodil 13. října 1720, zemřel 7. října 1721 jako jednoroční chlapeček
• Jan Vilém František Josef se narodil 8. srpna 1722. Jako mladý rytíř se dal na vojenskou dráhu a v 70 letech roku 1792 zemřel v bitvě.

Vzhledem k šlechtickému původu svědků, kteří byli všem Kunášovým dětem za kmotry a svědky při jejich křtech, musely to být slavné křty. Slatina nikdy takovou plejádu urozených osob, které ji při křtech navštívily, nepoznala. Podívejme se tedy tyto urozené osoby:

Urozená paní Polyxena Achtmanová, Marie Kateřina Vojická z Nové Vsi, Jiří Jindřich Vojický z Nové Vsi, Barbora Janovská z Oselec, Ferdinand Rumerskirch z Chanovic, Antonín rytíř de Andlanen, Victoria Dluhoveská, Josefa Rumerskirch z Chanovic, Dorota Janovská z Janovic a na Oselcích. Každého křtu se zúčastnili 3 – 4 kmotři a svědkové.

Dalších pět dětí, které se v letech 1724 – 1734 narodily, bylo již pokřtěno v kapli sv. Václava na „slatinském zámečku,“ o němž si povíme dále. Potvrzuje se skutečnost, že Václav Ferdinand Kunáš musel okolo roku 1724 slatinské panské sídlo přebudovat a postavit v něm i kapli sv. Václava. Další Kunášovy děti:

• Jan Václav Jindřich se narodil 6. října 1724 a v kapli sv. Václava v Slatině jej pokřtil guardian horažďovického kláštera,
• Jan František Karel se narodil 16. prosince 1726, dal se též na vojenskou dráhu a 4. března 1759 zemřel jako fendrych dragounského pluku Virtenberského, pochován byl 7.3.1759 v Kadově,
• Maria Josefa Antonia Kateřina se narodila 12. června 1729, další osudy neznáme,
• Jan Nepomucký Josef František se narodil 30. prosince 1731, po svém otci Václavu Ferdinandu se stal držitelem Slatiny,
• Jan Nepomuk Arnošt Karel Václav Ignác se narodil jako poslední dítě 24. srpna 1734. U něho stojí za vyjmenování kmotři a svědci, kteří byli ve latinské kapli křtu přítomni:
• Karel Hubert – Svaté říše římské hrabě z Quadaille, pán na Levenci a Nových Zámcích na Moravě,
• Vysoce důstojný pán Pan Václav Janovský z Janovic, kanovník královéhradecký,
• Urozená paní Anna Lemeyrová, rozená Karkulová ze Strakonic a na Lhotě.

Václav Ferdinand Kunáš zemřel v poměrně mladém věku dne 7. dubna 1736. Bylo mu 46 let. Ohlédneme-li se za čtvrtstoletím jeho působení jako majitele malého slatinského statečku, musíme konstatovat, že jeho život byl motivován především snahou svůj statek rozšířit a zvelebit, a to i cestami velmi tvrdými.

Do pamětních análů vstoupila historie o okolnostech, které Kunáš zvolil k tomu, aby získal i druhou polovici Slatiny, a mohl ji tak připojit ke svému statku. Jeho velký přítel držitelů horažďovického panství Ferdinand Kunáš dojednal s majitelkou panství Eleonorou kněžnou z Mansfeldu a Fondi výměnu poddaných. Kunáš vykoupil celkem pět sedláků, tři v Hliněném Újezdě a dva ve Svatém Poli a vyměnil je za pět slatinských sedláků, kteří dosud patřili k záduší kostela sv. Petra a Pavla v Horažďovicích, který spravovali strakoničtí johanité. Slatinští sedláci o této změně nechtěli ani slyšet, chtěli zůstat poddanými Horažďovic, kde měli daleko nižší robotní povinnosti než jejich sousedé. O této příhodě nám vypovídají staré pamětní listy.

Sedláci patřící k horažďovickému záduší – Jan Křítek, nejbohatší slatinský sedlák, Pavel Krůta, Kašpar Vaněček, Jiří Vyšehrad a Martin Dvořák se těšili velké svobodě majíce úlevy od roboty a jiná privilegia vedle celkem jiných povinností. Jednou z nich byla, že museli v určitý den chodit do Strakonic a tam se za vrchnost pomodlit, načež byli pohoštěni obědem. Později jim bylo povoleno toto modlení vykonávat v Horažďovicích. Tento stav trval až do roku 1731. Tohoto roku, kdy Kunáš vyjednal směnu sedláků, šli slatinští sedláci opět vykonat svoji povinnost modlitby do Horažďovic. Vykonavše ji, vešli do nějaké krčmy, kde se vychloubali svými psanými privilegii, která prý je před Kunášem ochrání. Jeden z nich poslal do Slatiny posla, aby jejich privilegia přinesl. Posel je ve Slatině sice obdržel, ale do Horažďovic nedonesl, jelikož byl o ně, zřejmě Kunášovými pacholky, okraden. Sedláci se vrátili domů bez nich. Kunáš nechal syny těchto sedláků po polích honit a pochytat, aby mu slíbili poddanost. Otcové jejich nevědouce si rady šli na zámek do Horažďovic s prosbou, aby je do Kunášova poddanství nedávali. Ale ze zámku je vystrčili s napomenutím, aby šli domů, tam že mají svého pána. O způsobu, jakým pan Kunáš přivítal své poddané se zachovala zajímavá zpráva, kterou sedláci pro své potomky na památku sepsali (byla i s jinými listinami ve Slatině dlouho uchovávána, dnes nezvěstná):

„Jakmile jsem se vrátili domů, poslal pro nás pan Kunáš a žádal nás, abychom mu poddanost slíbili. My jsme na žádný způsob nechtěli. Jan Křtitel povídal: „Nežli bych já Vašnosti poddaný byl radši – Bože, rač nás chránit – čertu poddanej budu“Na tu odpověď rozhněval se pan Kunáš, dal si zašíti kulku do karabáče a poručil Křítkovi, aby se svlékl až do košile. Načež mu dal deset ran.„Budeš můj poddaný, nebo ne?“ ptá se Kunáš. Ale Křítek řekl:„Nebudu.“Dal mu jich dalších pět. „Budeš můj poddaný, nebo ne?“ „Nebudu“ Dal dalších pět ran. Zase se ptá:„Budeš můj poddaný?“ A když odpověděl, že nebude, dostal deset ran. Celkem jich dostal třicet. Ubohý Jan nevěděl, co bolestí dělat, řekl konečně„Budu.“ Jiří Vyšohrad, protože poddanost nechtěl slíbit, dostal dvacet ran. Jan Dvořák, protože také nechtěl poddaným být, byl z vlastního gruntu shozen a dosazen na chalupu. Kašpar Vaněček, poněvadž věděl, jaké tyranstvo se dělá, slíbil, rovněž tak i Pavel Krůta.“

Jan Kunáš s majetkem Jana Křítka naložil, o tom pisatel zprávy praví dále.„Hned v tomto roce jej z jeho gruntu shodil a dosadil na Dvořákovský grunt a ten jeho skasíroval. Sednici, komoru, kuchyni, která klenutá byla, rozházeti poručil. Z maštalí židovny nadělal. Také byla sejpka zděná, dvě půdy, na ní dva štíty a pod ní haltýř na ryby, kolna a na ní sýpka, stodola na půl druhé živnosti stavěná. Také měl ten Jan Skřítek půl gruntu koupeného u Vyšohrada za 50 kop, také měl jednu chalupu, tu mu vzal a židovi za 100 zlatých prodal. Pole, která se Kunášovi líbila, si ponechal a ostatní mezi sedláky rozendal. Rybníček mu také vzal. Ubohý dědic Vavřinec, ten od maličkostí je bídně živ. Tři jeho sestry Anna, Ludmila a Kateřina slouží“.Zpráva končí slovy:„Bože, rač nám tu křivdu napravit!“

1. Výklad názvu Slatina a počátky jejího osídlení
2. Slatina jako biskupský statek v majetku kláštera sv. Jiří
3. Slatina v držbě erbovních rodů
4. Kunášové z Machovic
5. Gruntovní kniha Slatiny z roku 1732
6. Slatinské grunty a chalupy v roce 1732
7. Slatinský zámeček
8. Slatinský panský dvůr
9. Slatina jako součást lnářského panství
10. Robotní povinnnosti slatinských poddaných v roce 1762
11. Slatina jako součást chanovického panství